Jaro Varga (1982) je umělcem nejmladší bratislavské generace (diplomant at. Ilony Nemeth). Jeho práce se vyznačuje několika kritérii: je v ní nosná logika, má pevný tematický základ (často místně nebo časově specifický) a její výstup je přitažlivě výtvarný.
Zaujal mě projekt, jenž připravil na workshopu v Třebešicích, při kterém deinstaloval jednu z řady knihoven. Neopomněl ovšem prázdné místo zaplnit přepisy hřbetů knih, jejichž klíčem výběru bylo téma konce (The End of Poverty, The End of Energy Obesity, atp.).
Příbuznou je jeho intervence do knihovny VŠVU, při které terminoval identitu všech titulů - každý jeden obalil do bílého papíru.
Dalším tématem je archivace. Na nedávné výstavě Romantika mojej mladosti, budúcnosť mojej nostalgie v Bánskej Bystrici promítal nalezené diapozitivy ze zrušené základní školy (kterou navštěvoval). Diapozitivy měli zelenkavou patinu - byly totiž přefoceny z diapromítání, které autor připravil přímo ve zdevastovaném skeletu školy. Stejně jako v ostatních Vargových projektech je vizualita odvozena skryté logiky či narace.
